Autorka: Bc. Karolína Lauerová
Co je to resilience
Resilience označuje schopnost člověka úspěšně se přizpůsobit a rozvíjet i za přítomnosti závažných překážek, rizik nebo negativních vlivů. V české literatuře se s tímto pojmem pracuje často, přestože jeho přímé ekvivalenty jako „psychická odolnost“ nebo „nezdolnost“ jeho komplexní povahu plně nevystihují (Novotný, 2008).
Je to dynamický proces, který vzniká v interakci rizikových a ochranných faktorů a určuje, jak se člověk vyrovnává s náročnými životními situacemi. Nejde primárně o odolnost vůči stresu, ale spíše o schopnost zvládnout negativní životní události a zotavit se z nich. Její součástí je také kapacita využít výzvy jako příležitost pro osobnostní růst (Štefková & Dolejš, 2016). Resilience není pouhou osobnostní vlastností. Liší se od ní tím, že je multifaktoriální, procesuální, vývojově i kulturně podmíněným jevem (Novotný, 2008). Vzniká v dynamické interakci mezi individuálními charakteristikami a vnějšími podmínkami, které ovlivňují, jak se jedinec vyrovnává s náročnými situacemi (Štefková & Dolejš, 2016).
Je zřejmé, že resilience není statickým fenoménem, ale jde o proměnlivý proces, jenž se dynamicky vyvíjí v závislosti na aktuálních životních okolnostech a interakci vnitřních i vnějších faktorů (Novotný, 2008). Nejde tedy o vrozenou dispozici, ale spíše schopnost, kterou lze formovat a prohlubovat (Skácel, 2023).
Proč na ní záleží
Resilience je pro děti nepostradatelná. Představuje totiž základní dovednost, která jim pomáhá nejen přežít, ale i prospívat v rozmanitých životních situacích. Děti, které jsou resilientní, se s větší lehkostí vyrovnávají s těžkostmi, ať už se jedná o osobní ztráty, školní problémy či jiné náročné životní události. Navíc resilience přináší řadu dalších benefitů, mezi které patří vyšší sebevědomí, lepší zvládání stresu, schopnost přizpůsobit se změnám, lepší školní výsledky a kvalitnější vztahy s vrstevníky (Skácel, 2023; Šolcová, 2022).
Je tedy zřejmé, že resilience je nezbytná pro zdravý životní styl a pro to, aby děti, dospívající, mladí lidé i jejich rodiny mohli žít spokojeně a bez problémů (Graclová, 2022). Díky ní se jedinci učí, jak zvládat podobné situace, které mohou nastat v budoucnu (Štefková & Dolejš, 2016).
V prostředí školy má odolnost zásadní význam pro to, aby se děti dokázaly vyrovnat s novými životními situacemi. Její rozvoj snižuje riziko nepřizpůsobení, které by v nejhorších případech mohlo vést k psychickým a fyzickým obtížím. Proto je rozvoj odolnosti důležitým cílem, na kterém se musí podílet nejen děti samotné, ale i jejich rodiny, školy a celá společnost. Společným úsilím můžeme dětem pomoci vybudovat silný základ, který jim umožní prosperovat v životě a stát se odolnými lidmi (Graclová, 2022; Skácel, 2023).
Faktory resilience
Jak již bylo zmíněno, resilience je ovlivňována řadou faktorů. Ty lze rozdělit podle toho, zda zvyšují riziko negativních dopadů (rizikové) nebo před nimi naopak chrání a podporují odolnost jedince (protektivní) (Šolcová, 2022).
Protektivních faktorů je celá řada a v různých zdrojích se liší jejich dělení. Štefková a Dolejš (2016) je dělí do tří kategorií:
1. Zdroje jedince, které se týkají jeho osobnosti. Patří sem vrozené vlastnosti jako pozitivní nálada a otevřenost, které mu pomáhají zvládat obtíže. Dále je důležitá inteligence, sebevědomí, víra ve vlastní schopnosti a optimistický pohled na budoucnost. Dítěti pomáhá i schopnost ovládat své emoce, pocit smyslu života a úspěchy ve škole i mimo ni. Důležité jsou také dovednosti pro život, zájmy a schopnost přizpůsobit se změnám.
2. Zdroje v rodině, kde je klíčové, aby se dítě cítilo v bezpečí, milováno a podporováno. Důležitá je vřelost rodičů, soudržnost rodiny a blízký vztah s pečující osobou. Rodiče by měli v dítě věřit, neobviňovat ho a podporovat jeho samostatnost. Dále je důležitá otevřená komunikace, učení se zvládat neúspěch a pozitivní příklad rodičů. Rodina by měla dítěti ukazovat, že změny jsou běžnou součástí života.
3. Společenské zdroje, tj. zdroje na úrovni komunity a kultury, kam patří přístup ke vzdělání, ochrana před násilím a možnost pracovat, po dosažení zákonem daného věku. Dítěti pomáhá i to, jak vnímá spravedlnost ve společnosti, jeho kulturní a náboženské zázemí a schopnost zvládat změny v kultuře. Důležitá je také víra v to, že je jako jedinec pro komunitu důležité, bezpečné prostředí a podpora od komunity. Odolnost posiluje i víra v hodnoty společnosti a dobré materiální podmínky.
Takovou specifickou podkategorií by byly ještě faktory na úrovni školy. Tam je důležité vyzdvihnout hlavně podporující vrstevníky a učitele. Dítěti také pomáhá přijetí mezi spolužáky, pozitivní vliv učitele a možnost zažít úspěch. Důležité je budování dobrých vztahů a bezpečné prostředí ve škole. Odolnost dítěte posiluje i pozitivní klima třídy a školy, podpora v obtížích a spolupráce s odborníky, jako je školní psycholog (Graclová, 2022).
Rizikové faktory jsou pak v řadě případů právě opaky těch protektivních. Z těch na úrovni jedince jsou to například vysoká impulsivita, poruchy pozornosti a hyperaktivita nebo zhoršená seberegulace v oblasti emocí. Na úrovni rodiny je to konfliktní prostředí, nevhodná výchova, užívání návykových látek v rodině či nedostatek péče. Chudoba, školní selhání, šikana, vystavování násilí nebo odmítnutí ve vrstevnické skupině by se pak týkaly společenských faktorů a faktorů na úrovni školy (Štefková & Dolejš, 2016; Graclová, 2022).
Všechny tyto faktory interagují vzájemně mezi sebou a k tomu ještě se samotným jedincem. Výsledkem těchto složitých interakcí je pak právě resilience, která se skrze to může vyvíjet a měnit.
Jak resilience podpořit
V procesu posilování resilience je třeba vyzdvihovat přednosti, potenciály a zdroje jedince, nikoliv jeho negativní vlastnosti v podobě slabostí, nedostatků a dalších rizik (Šolcová, 2022). Klíčovou roli zde hraje rodina, kde by se mělo dítě cítit v bezpečí a učit se různým sociálním dovednostem. Rodiče by se tak měli aktivně snažit podporovat protektivní faktory, které jsou rozepsány již výše. Aktivním aktérem by měla být škola a školní prostředí, kde by se učitelé taktéž snažit spoluvytvářet bezpečné a respektující prostředí, podporovat dobré klima ve třídě a další výše zmíněné protektivní faktory.
Významnou roli mohou hrát i různé sociální služby, kam jedinec dochází, což jsou právě například nízkoprahová zařízení. Koncept resilience je vhodný pro práci s klienty nízkoprahových zařízení a pro zaměření jejich intervencí. Cílem je podpora silných stránek klientů a jejich schopnosti zvládat náročné životní situace. Vzhledem k tomu, že řada klientů se často nachází v nějaké nepříznivé životní situaci, je rozvoj jejich odolnosti zásadní pro jejich úspěšné přizpůsobení se. Tato zařízení mohou cíleně podporovat procesy vedoucí k posílení odolnosti jak u samotných klientů, tak v jejich okolí. Výzkumy v oblasti nízkoprahových zařízení pro děti a mládež se zaměřují mimo jiné na možnosti podpory odolnosti. Některé studie ukazují, že pracovníci v těchto zařízeních podporují odolnost klientů skrze budování bezpečného vztahu. Dále přispívají ke zdravému životnímu stylu klientů, jejich pocitu jistoty a bezpečí, spokojenosti se sebou samým i se životem a podporují budování pozitivních zkušeností a sebehodnocení klientů (Štefková & Dolejš, 2016).
Podpora resilience se bezesporu propisuje i do naší práce v psychosociálním programu SUTERÉN. Našimi cíli je poskytovat dětem a dospívajícím komplexní podporu, která jim pomůže zvládat náročné životní situace. Snažíme se o začlenění klientů do vrstevnických skupin a do společnosti jako celku, čímž podporujeme jejich sociální integraci. Aktivizujeme je k aktivnímu a smysluplnému trávení volného času, čímž napomáháme k rozvoji jejich zájmů a dovedností. Důležitým cílem je pro nás snižování bezprostředních sociálních rizik, která vyplývají z životního stylu klientů, jejich konfliktního chování či příslušnosti k rizikovým vrstevnickým skupinám. Zaměřujeme se na rozvoj a udržení sociálních schopností a dovedností klientů, čímž jim pomáháme lépe se orientovat v sociálním prostředí a usilovat o sociální začlenění.
Závěr
Resilience, je klíčovou schopností, která umožňuje dětem a dospívajícím úspěšně se vyrovnávat s náročnými životními situacemi a rozvíjet se navzdory nepříznivým vlivům. Nejde o vrozenou vlastnost, ale o dynamický proces, který se formuje v interakci rizikových a ochranných faktorů.
Pro rozvoj resilience je zásadní podpora ze strany rodiny, školy a širšího sociálního prostředí. Důležité je budovat bezpečné a podporující prostředí, rozvíjet sociální dovednosti, posilovat sebevědomí a učit se zvládat neúspěchy. Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež hrají významnou roli v podpoře resilience u svých klientů, zejména těch, kteří se nacházejí v náročných životních situacích.
Posilování resilience je dlouhodobý proces, který vyžaduje aktivní přístup a spolupráci všech zúčastněných. Investice do rozvoje odolnosti dětí a dospívajících se však mnohonásobně vrací v podobě zdravého životního stylu, úspěšného zvládání životních výzev a sociálního začlenění.
ZDROJE:
Graclová, M. (2022). Podpora resilience dětí v podmínkách primárního vzdělávání (Diplomová práce). Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta humanitních studií.
Novotný, J. S. (2008). Resilience in children and possibilities of its support and development. Resilience in children and possibilities of its support and development. https://www.researchgate.net/profile/Sebastian-Novotny/publication/215826219_Resilience_in_children_and_possibilities_of_its_support_and_development/links/56b32a1208ae5ec4ed4c1da5/Resilience-in-children-and-possibilities-of-its-support-and-development.pdf
Skácel, M. (2023). Cesta k odolnosti. Jak pomoci dětem překonávat těžkosti a neúspěchy. Medium Seznam. https://medium.seznam.cz/clanek/martin-skacel-cesta-k-odolnosti-jak-pomoci-detem-prekonavat-tezkosti-a-neuspechy-9940
Šolcová, I. (2022). Vývoj resilience v dětství a dospělosti. Grada Publishing.
Štefková, I., & Dolejš, M. (2016). Resilience u adolescentů v nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež. Univerzita Palackého v Olomouci. https://www.ff.upol.cz/fileadmin/userdata/FF/katedry/pch/vyzkum/Stefkova-Resilience_interior.pdf
