Autor: Mgr. Veronika Chvostová
Netolismus je termín, kterým označujeme závislost na tzv. „virtuálních drogách“, mezi které můžeme řadit počítačové hry, sociální sítě, internetové služby (různé formy chatu), virální videa, televize aj. (E‑bezpečí, 2015). Můžeme sledovat různé typy netolismu dle aktivit, které jedinec vyhledává v online světě nejvíce – např. hraní her, sledování fotek a videí, věnování se virtuálním vztahům (chatování, seznamky apod.), sexuální aktivity (pornografie, kybersex) či vyhledávání informací a informační přetížení (Státní zdravotní ústav, 2023).
Netolismus jako nelátková závislost
Netolismus řadíme pod problematiku nelátkových závislostí, tedy závislostí nikoliv na užívaných substancích, nýbrž na jisté formě chování (behaviorální závislost) či na procesu, do kterého se jedinec zapojuje. Dalšími formami tzv. nelátkových závislostí jsou např. závislosti na hazardu (gambling), práci (workoholismus), sexuálních aktivitách (hypersexualita) či nakupování (shopaholismus). Společným mechanismem nelátkových závislostí je provozování chování, které přináší okamžité uspokojení a libé pocity, které jsou výrazně silnější a kterých je dosaženo značně rychleji a jednodušeji než při přirozených aktivitách, které člověku přináší radost a uvolnění, jako např. spánek, jídlo, vztahy, pohyb či věnování se zálibám. Při opakování se toto chování rychle stává návykem, kterému jedinec impulzivně podléhá a postupně ztrácí schopnost své chování regulovat vlastní vůlí (Státní zdravotní ústav, 2023).
Nutno podotknout, že netolismus je poměrně novou problematikou, kterou je z důvodů dynamicky se rozvíjejícího virtuálního světa obtížné studovat a definovat v reálném čase. Teprve v nadcházejících letech bude v České republice uvedena v platnost 11. revize Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-11), kterou se odborníci řídí při klasifikaci zdravotních problémů, ve které bude poprvé mezi duševní poruchy způsobené závislostním chováním kromě hazardního hraní (gambling) řazena i herní porucha (gaming disorder) (Světová zdravotnická organizace, 2019). Do té doby v podstatě není možné tuto poruchu oficiálně diagnostikovat. Taktéž druhý, ve světě hojně používaný Diagnostický a statistický manuál duševních onemocnění (DSM-V), v tuto chvíli zmiňuje herní poruchu pouze jako nově se vynořující problematiku, kterou bude nutno v budoucnosti důkladně zkoumat, aby bylo možné pro ni vytvořit jasná diagnostická kritéria i terapeutické plány (Americká psychiatrická asociace, 2022). Za povšimnutí stojí, že obě klasifikace zatím pracují pouze s problematikou hraní her, avšak jak bylo výše nastíněno, kromě hraní her jsou to i jiné virtuální aktivity, které způsobují závažné potíže v oblasti duševního zdraví.
Charakteristické rysy netolismu
Oficiální klasifikace tedy, zdá se, nestíhají pojímat tuto tak rapidně narůstající oblast chování (nejen) dětí, které vykazuje rysy společné pro všechny závislosti a které proto tolik zajímá i trápí mnoho rodičů, pedagogů i odborníků v oblasti duševního zdraví. Mezi tyto společné komponenty závislosti, kterými můžeme definovat i netolismus, patří zejména následující (Griffiths, 2005):
- Význačnost – Virtuální aktivity nabývají vysoké důležitosti v životě jedince, ovládnou jeho myšlení (např. zabývaní se tím, kdy a co budu hrát nebo sledovat, přemýšlení nad obsahy z virtuálního světa), emoce (které jsou výrazně ovlivňovány tím, zda je, či není umožněno oddávat se virtuálním aktivitám) i chování (např. úpadek sociálního chování, ztráta zájmu o jiné činnosti). Tato význačnost se projeví zejména v období, kdy jedinci není umožněno se virtuálním aktivitám věnovat a jedinec začne pociťovat silnou potřebu se k aktivitě navrátit. S narůstající význačností online aktivit souvisí pokles výkonu v ostatních oblastech, kterým je věnováno méně času a motivace, jako jsou škola, práce, koníčky aj.
- Změny nálady – Virtuální aktivity výrazně pozměňují emoce jedince, a to jak způsobem nabuzujícím a vzrušivým, tak uklidňujícím a otupujícím, přičemž stejná aktivita (např. sledování videí) může v rozdílných situacích jedince buď nabudit a zaktivizovat (ráno) či ho uklidnit (před usnutím).
- Tolerance – S postupem času si jedinec zvyká na určitý příjem virtuální reality, který ale přestává plnit svou uspokojující funkci a je nutné se oddávat těmto činnostem déle a častěji pro dosažení stejné míry uspokojení. Zvýšená potřeba kontaktu s virtuálním světem se může projevovat třeba i brzkým vstáváním či dlouhým ponocováním za účelem trávení času u obrazovky.
- Odvykací příznaky – Nepříjemné stavy psychického (extrémní náladovost a podrážděnost) i případně fyzického rázu (neklid, změna chuti k jídlu, bolesti hlavy, poruchy spánku aj.), které se dostavují při nemožnosti věnovat se virtuálním aktivitám.
- Konflikty – Nadměrné věnování se virtuálnímu světu způsobuje konflikty ve vztazích, ať už mezi vrstevníky (agrese, hádky ohledně hraní her, nebo např. pomluvy a šikana v případě sociálních sítí, taktéž osamocení) nebo s rodiči (agrese, hádky, uzavřenost, problémy v komunikaci).
- Relaps – Neboli opětovné objevení se příznaků, a to i po dlouhé době abstinence od virtuálního světa, tedy kdy se jedinec po delším období úspěšné regulace času stráveného s online aktivitami velmi rychle navrátí do původních vzorců chování – tedy např. kdy po dlouhé době úspěšného omezování hraní her na 1 hodinu denně stačí jeden víkend strávený hraním her, aby došlo k úplnému navrácení do potřeby bezmezného trávení času u obrazovky.
Jaká jsou poté dlouhodobější rizika netolismu? Po fyzické stránce to jsou zdravotní rizika sedavého způsobu života, jako je obezita, cukrovka, kardiovaskulární onemocnění, dále bolesti šíje, ramen, bederní páteře či drobných kloubů zápěstí, problémy se zrakem aj. Z psychologických a sociálních dopadů můžeme zmínit špatnou organizaci času, nepravidelnost v jídle či spánku, zhoršení mezilidských vztahů, zhoršení výkonu ve škole či práci, sklon k agresi a šikaně, nepřátelské naladění vůči světu či vyšší riziko zneužívání alkoholu a drog (Státní zdravotní ústav, 2023).
Na aktuálnost problematiky poukazují i statistické údaje. Adiktologickou ambulanci pro děti a dospívající Prev-Centra, z.ú. navštívilo v roce 2021 95 dětí/dospívajících, přičemž problematiku netolismu pak tvořilo 37 % dětí/dospívajících. V roce 2022 tomu bylo 71 dětí/dospívajících, z nichž s problematiku netolismu tvořilo 30 %. Je důležité upozornit na fakt, že vedená procenta poukazují na klienty, kteří přichází do ambulance pro primární problematiku právě v této oblasti. Pakliže bychom zařadili všechny děti a dospívající mající přidružené obtíže ovládat své chování ve vztahu k mobilnímu telefonu anebo PC, ale přichází primárně z důvodu jiných potíží (návykové látky, sebepoškozování) bylo by těchto dětí mnohem více. Dalo by se říci, že se problematika netolismu prolíná s ostatním závislostním chováním. Celosvětově se dle Státního zdravotního ústavu (2023) odhaduje, že u studentů středních a vysokých škol se poměr jedinců potýkající se se závislostí na internetu pohybuje mezi 6-10 % v závislosti na vzorku studentů a zkoumané zemi. V České republice je to potom ale autorů 3,4 % obecné populace, které se potýkají se závislostí na internetu, přičemž mezi dětmi ve věku 12-15 let tento poměr dosahuje až výše 23 %. I podle těchto čísel je problematika netolismu v dnešní době palčivým problémem v oblasti duševního zdraví dětí a mládeže, na který je potřeba se soustředit.
Co mohu jako rodič dělat, abych čelil/a netolismu?
- Naslouchání a zájem
Jakkoliv tíživá se problematika netolismu jeví, nejsme proti ní bezbranní. Netolismu se dá předcházet a dá se s ním pracovat i v pokročilém stádiu. Můžeme začít tím, že budeme s dětmi a mládeží otevřeně, laskavě a se zájmem o této oblasti komunikovat – tedy nebudeme je pouze okřikovat, odbývat či soudit, ale budeme je pozorovat a hovořit s nimi o tom, co na telefonu či počítači dělají, co se jim na tom líbí, jak se při tom cítí a budeme pozorně poslouchat, co nám při tom říkají. Přínosné je jistě i chvíli pozorovat, čemu se přesně dítě na obrazovce věnuje a trávit čas u něj. Cílem je vytvořit pro dítě důvěrnou a bezpečnou atmosféru, ve které bude cítit zájem o svou osobu a své aktivity.
- Nabízení alternativních aktivit
Důležitou součástí prevence i léčby netolismu je i nabízet dětem vhodné alternativy k virtuálním aktivitám, tedy umožnit jim trávit smysluplně volný čas mimo obrazovky – ať už to jsou organizované koníčky, nebo možnost si číst, hrát na hudební nástroj, malovat, sportovat, nebo pouze možnost jít ven před dům s mazlíčkem, kamarády či hrou. Důležitá je strukturace volného času, která vyplývá mimo jiné také z pedagogiky volného času a která říká, že „určitou zvláštností volného času dětí a mládeže je to, že z výchovných důvodů je žádoucí jeho pedagogické ovlivňování. Děti ještě nemají dostatek zkušeností, nedovedou se orientovat ve všech oblastech zájmových činností a také potřebují citlivé vedení. Je ale důležité, aby toto vedení bylo nenásilné, nabízené činnosti pestré a přitažlivé a účast na nich dobrovolná. Míra ovlivňování volného času závisí na věku dětí, jejich mentální a sociální vyspělosti i na charakteru rodinné výchovy“ (Marešová, 2008). Nebojme se tedy dětem i dospívajícím nabídnout (věku přiměřené) aktivity a pozitivně je motivovat k tomu objevovat nové oblasti zájmu a zábavy.
- Stanovení jasných pravidel a jejich dodržování
Další významnou rolí rodičů v tomto procesu je nastavování pravidel a hranic dětem, týkajících se jejich jednání a chování vůči přístroji. Pakliže jsou tyto hranice příliš rozvolněné a dítě nemá určený „počítačový režim“ může docházet k závislostnímu chování. Stejně tak však může docházet k nadměrnému trávení času na PC/mobilním telefonu, pokud je dítě denně přetěžováno a výrazně výkonově orientováno – v tomto případě dochází k úniku z reality, kterou dítě nechce/neumí/nemůže zvládat. V obou případech je nastavování zdravých hranic společně s rodiči klíčové v procesu léčby nelátkových závislostí. Je vždy důležité stanovit jasná pravidla pro to, kdy a jak dlouho může dítě trávit čas s konkrétní obrazovkou, v jakém případě je možné čas prodloužit či jaké chování povede k omezení času na obrazovce, a těchto pravidel se poté striktně držet. Jak uvádí taktéž kanadský pedagog Ronald G. Morrish: „Za pravidla, která si dítě osvojí, zodpovídají rodiče. Výchova není soutěží v popularitě. Rodiče nepotřebují, aby je malé dítě oceňovalo pro jejich benevolentnost, nýbrž aby měli jeho respekt. Ten začíná u důsledného a přesvědčivého rodičovského chování, kdy ano znamená ano, a ne znamená ne,“ (cit. dle Labusová, 2008). Náročnost těchto zdánlivě jasných, leč náročných požadavků na rodiče může stěžovat fakt neúplných rodin, stejně tak jako tzv. střídavá péče (kde se děti během svého fungování nachází ve dvou (i více) často odlišně fungujících rodinných systémech. V těchto případech je žádoucí, aby původní rodiče dbali, pokud je to jen trochu možné, alespoň podobných požadavků směrem k používání moderních technologií tak, aby mělo dítě nejen možnost zažívat podobné hranice a tyto si každodenním trénováním upevňovat, ale také aby nezažívalo nejistotu v rozdílné výchově/přístupu, a aby nemělo tendenci používat tyto výchovy jako nástroj manipulace ve svůj prospěch. V tomto procesu nastavování hranic a pravidel mohou pomoci odborníci, jako například u nás v Prev-centrum, z.ú..
- Poskytovat dobrý vzor
V rámci celého rodinného systému je pak pro dítě podstatné, jak se k daným přístrojům vztahují také ostatní členové rodiny, a to zejména rodiče. Bylo by pravděpodobně minimálně nespravedlivé, aby rodiče požadovali po dítěti výraznou regulaci a sami trávili čas před jednou, dvojí a někdy dokonce trojí obrazovkou, jak dospívající někdy sdělují (např. rodič se dívá na TV, u toho pracuje na PC a částečně nahlíží do mobilního telefonu). Jelikož dospělí fungují pro děti jako důležité vzory, otevírá se zde pro každého rodiče možnost prozkoumat, zda nabízí svému potomkovi pozitivní vzor ve vztahu k online aktivitám a jak by mohl svým vlastním chováním pomoci ukázat dětem jiné možnosti trávení volného času – například právě společně strávené aktivity venku, výlety, stolní hry apod. jsou dobrou možností, jak si společně od obrazovek odpočinout a zároveň podpořit rodinné vztahy. Vhodné trávení volného času v kombinaci s laskavým a důvěrným rodinným prostředím je základem pro zlepšení nutkavého chování dospívajícího. A nezapomeňte, pravděpodobně jste to byli vy, kdo dítěti onen přístroj pořídil, tak se na něj prosím nezlobte. Virtuální svět je velmi lákavý a je velice jednoduché sklouznout do jeho světa, zejména pakliže momentálně nejsem v současném světě zcela spokojen.
Jak mohou pomoci odborníci
Práce s dítětem/dospívajícím spočívá konkrétně v naší ambulanci v individuálním poradenství, kde je dítěti poskytnut prostor pro řešení konkrétních otázek a událostí spojených nejen s netolismem. Zde se naplňuje zakázka a je tvořen individuální plán dítěte s ohledem na jeho potřeby a zakázky dalších zainteresovaných osob, které dítě přivádí (zpravidla zákonný zástupce). Rozšířena je pak o trávení volného času v nízkoprahovém klubu (1 až 3x týdně s ohledem na časové možnosti daného dítěte) jako možnost dítě nejen pozorovat v rámci sociálních interakcí, ale také aplikovat předestíranou edukaci, která je součástí výše zmiňovaného rozhovoru. Dospívající má možnost v bezpečném prostředí zkoušet svou autoregulaci zejména v rámci mobilního telefonu a učí se také trávit volný čas jiným způsobem.
Díky strukturovaným aktivitám v našem nízkoprahovém klubu (rozličné zájmové činnosti) má dítě možnost učit se novým věcem, zkoušet rozličné činnosti, které ho baví, ale především dělat něco, co by samo od sebe pravděpodobně bez pobídky dospělého v danou chvíli nedělalo. V rámci polostrukturovaných aktivit funguje dítě na základě pobídky tak, aby si vybralo z několika možných činností a aktivit, které jsou v dané chvíli k dispozici, jedná se tedy o hledání zájmu dle vlastních preferencí dítěte. V rámci nestrukturovaných aktivit je pak dítě ponecháno samo sobě a své vlastní fantazii, je na něm, nakolik zapojí vlastní kreativitu, jak bude zacházet s nudou a případnou prokrastinací a nakolik bude zvládat pomocí sebereflexe svou seberegulaci vůči danému přístroji.
V rámci individuálních sezení je s klientem tedy dále pracováno zejména na vlastní sebereflexi, díky které je dospívající schopen si alespoň částečně uvědomovat své vlastní prožívání a zkoušet ho tak postupně regulovat/korigovat. Velkou částí je v tomto práce s emocemi. V neposlední řadě je součástí práce s dospívajícím edukace v různých oblastech. Kombinací všech výše zmiňovaných aktivit pak může pozvolna docházet k nápravě nutkavého chování.
Na rozdíl od užívání návykových látek, kde léčba přirozeně plyne směrem k abstinenci, v rámci závislosti na obrazovkách se jedná vždy o léčbu směřující k regulovanému (po)užívání – vycházíme z předpokladu, že daný přístroj není jen předmětem negativním, ale že je v současném moderním světě také hojně využíván pro zjednodušení všedního života a je třeba se naučit své chování ve vztahu k přístroji kontrolovat. Berme tedy tuto problematiku spíše jako příležitost, jak sami nalézt cestu ke zdravějšímu a spokojenějšímu zacházení s technologiemi a možnostmi, které online svět nabízí a k nalezení způsobu, jak tyto nástroje udržet v pozici dobrého sluhy a nepouštět do funkce špatného pána. Můžeme se sami zamyslet, jak nám osobně technologie pomáhají a usnadňují nám každodenní život a kdy jsou naopak nadbytečné a ubírají nám cenný čas a energii, které by bylo možné věnovat smysluplnějším činnostem – třeba právě těm s dětmi.
Zdroje:
Americká psychiatrická asociace (2022). Diagnostic and statistical manual of mental disorders (5th ed., text rev.). https://doi.org/10.1176/appi.books.9780890425787
E-bezpečí (2015). Co je netolismus?. https://www.netolismus.cz/
Griffiths, M. (2005). A ‘components’ model of addiction within a biopsychosocial framework. Journal of Substance Use, 10(4), 191-197. https://doi.org/10.1080/14659890500114359
Labusová, E. (2008). Proč dnešní děti odmítají autority? http://www.evalabusova.cz/clanky/autority.php
Marešová, D. (2008). Volný čas a jeho využití [Diplomová práce, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně]. https://digilib.k.utb.cz/bitstream/handle/10563/5507/mare%C5%A1ov%C3%A1_2008_dp.pdf?sequence=1&isAllowed=y
Statistické údaje, Prev-Centrum, z.ú. (aplikace UniData)
Státní zdravotní ústav (2023, Říjen 5). Netolismus: závislost na tzv. virtuálních drogách. https://www.nzip.cz/clanek/259-netolismus
Světová zdravotnická organizace (2019). International statistical classification of diseases and related health problems (11th ed.). https://icd.who.int/
