Author : Tereza Brandová Date : 27.6.2023

Autorka: Lada Kolompárová, DiS.

Školní poradenské pracoviště, za jehož zřízení zodpovídá vedení školy, je nedílnou součástí každé školy. Skládá se z výchovného poradce a školního metodika prevence, který představuje klíčovou roli na poli prevence rizikového chování žáků a studentů. Stále častěji však toto pracoviště tvoří i školní psycholog či speciální pedagog.

Školní metodik prevence je tedy pedagogický pracovník školy, který má příslušnou kvalifikaci pro přímou pedagogickou činnost učitele příslušného stupně a typu školy. Nezbytnou součástí pro výkon této funkce je také studium k výkonu specializované činnosti v oblasti prevence rizikového chování, které musí činit minimálně 250 výukových hodin.

Základní činnosti této profese lze rozdělit do několika kategorií, a to koordinační, metodická, informační a poradenská práce.

Mezi hlavní koordinační či metodické činnosti patří tvorba a kontrola, případná úprava minimálního preventivního programu školy, také koordinace realizace preventivních aktivit, které se zaměřují tematicky na různé druhy rizikového chování, koordinace spolupráce a kontaktování odborných pracovišť, které mají v kompetenci problematiku prevence rizikového chování, terapeutických a krizových pracovišť, či dalších odborných orgánů. Další důležitou součástí výkonu této profese je metodické vedení činnosti a další vzdělávání pedagogických pracovníků školy v oblasti prevence rizikového chování. Posledním úkonem, v rámci koordinačních a metodických činností je shromažďování informací o žácích či studentech, kteří jsou v péči odborného poradenského pracoviště a také písemné záznamy, které dokládají rozsah a obsah práce školního metodika prevence.

Hlavními informačními činnostmi je sběr kontaktů, rozšiřování a aktualizace sítě spolupracovníků školy pro oblast prevence rizikového chování, kam typicky patří pedagogicko-psychologické poradny, organizace realizující programy primární prevence či centra krizové intervence a další. V rámci informační činnosti je nutné prezentovat výsledky preventivní práce školy a mít přehled v aktuálních nabídkách programů, formách a metodách, týkajících se prevence rizikového chování a dále je předávat pedagogickým pracovníkům zařízení.

Poslední složkou je poradenská činnost, která obsahuje přímou práci se žáky a studenty v kooperaci s pedagogickým sborem, zejména pak s třídními učiteli či ostatními členy poradenského pracoviště. Jedná se o vyhledávání a mapování žáků se zvýšeným rizikem nebo již s projevy rizikového chování. Těmto žákům či jejich zákonným zástupcům je školním metodikem poskytována poradenská činnost, včetně případného odkázání na vhodné služby. Školní metodik se také podílí na přípravě podmínek a integraci žáků a studentů se specifickými poruchami chování, včetně poradenských a preventivních programů pro tyto žáky.

Z výše uvedeného je poměrně jasné, že náplň práce školního metodika prevence je velmi obsáhlá. Pozice školních metodiků je často přidělena již stávajícímu pedagogovi, který mimo tuto specifickou profesi vykonává klasickou pedagogickou činnost, často na celý úvazek. Je tedy zřejmé, že tato práce pak může být velmi náročná. V současné době však neexistuje samostatná pozice školního metodika prevence, který by mohl zastávat pouze a jedině tuto činnost. Pedagog vykonávající funkci školního metodika má nárok, po absolvování akreditovaného kurzu, na příplatek až 2000,- korun k platu. Tato finanční odměna však nemůže nahradit vynaložené úsilí a nedostatek času, který je hlavním problémem při zastávání dvou velmi důležitých rolí na školním pracovišti.

Zdroje: