Skupina drog: halucinogeny
Konopné drogy se většinou řadí mezi halucinogeny, ale jejich účinky se od účinků jiných halucinogenů liší: halucinace jako takové nejsou časté, spíše dochází ke zkreslenému vnímání času a prostoru nebo ke změnám myšlení (záleží ovšem také na velikosti dávky). I proto je možné pohlížet na konopné drogy jako na samostatnou skupinu látek. Tak jako u jiných halucinogenů je významný set (duševní rozpoložení jedince při užití látky) a setting (okolní podmínky – výběr místa intoxikace, spoluuživatelé apod.). Ovlivnění průběhu intoxikace setem a settingem je zásadní, protože vhodné podmínky mohou přispět k očekávanému příjemnému zážitku, nevhodné naopak k hororovému průběhu intoxikace – tzv. bad trip.
Vyhledávanou účinnou látkou konopných drog je THC (∆-9-tetrahydrocannabinol). Množství THC v rostlině se liší podle způsobu jejího pěstování a podle odrůdy rostliny. S konopnými drogami se setkáváme v podobě marihuany (samičí květenství konopné rostliny) nebo hašiše (produkt z pryskyřice, kterou je květenství pokryto). Všeobecně se hašiš považuje za silnější než samotná marihuana, protože obsahuje více THC. Je možné rozlišovat i odrůdy konopí, nejznámější jsou odrůdy Cannabis Sativa (konopí seté) a Cannabis Indica (konopí indické). Každá z těchto dvou odrůd má jiné účinky i vzhled (ten ale rozeznáme spíš u celé květiny podle výšky, konstituce a listů, nikoliv podle palic, které se kouří). Nejčastěji se na černém trhu setkáváme s kříženci, proto rozdíly v účincích těchto dvou odrůd v praxi nejsou příliš výrazné. Obecně Sativa má spíše stimulační účinky, může probouzet kreativitu, zároveň více hrozí paranoidní myšlení. Indica je spíše utlumující, více podporuje chuť k jídlu, uvolňuje tělo, zpomaluje myšlení, člověk pak má chuť relaxovat.
Zástupci: marihuana, hašiš, hašišový olej
Slangové výrazy: marihuana: tráva, gandža, hulení, skank, zelí, mařka, joint (marihuanová cigareta) hašiš: šit, plastik, haš
Účinná látka: delta-9-trans-tetrahydrocannabinol, obsažený hlavně v pryskyřici a sušených květenstvích.
Původ: Konopí patří mezi nejstarší užívané návykové látky (historie užívání už od starověku). V Česku se konopí pěstovalo především na vlákno v teplejších oblastech Čech a Moravy. Mnoho lidí si představuje marihuanu jako přírodní (a proto neškodnou) rostlinu, ale to, co se v současné podobě kouří („hulí“), má k přírodním odrůdám, pěstovaným venku, hodně daleko. Postupným šlechtěním se vypěstovaly odrůdy, které obsahují hodně THC (aby bylo konopí „silnější“) na úkor látek, které modulují psychoaktivní účinek THC, jako například CBD nebo CBG, které jsou zodpovědné za většinu pozitivních účinků, připisovaných konopí v lidové medicíně. CBD má protizánětlivé, protiepileptické, neuroprotektivní, analgetické a další účinky, ale není psychoaktivní. Je možné, že se trend šlechtění s cílem dosáhnout co nejvyššího obsahu THC obrátí, protože s novými výzkumy o konopí roste zájem o CBD odrůdy (s tradičnějším poměrem mezi THC a CBD). U zboží z černého trhu je to ale bohužel spíš naopak, pro výrobce, kteří prodávají marihuanu jako psychotropní látku, je pořád nejvýhodnější obchodovat se „silnější“ marihuanou, takže dále uměle zvyšují obsah THC, které samo o sobě (bez CBD) pro lidský organismus moc léčivých či ochranných efektů nemá, naopak může spustit psychózu (u disponovaných jedinců) nebo paranoidní stavy. Díky ilegalitě pěstíren žádné úřady nekontrolují ani bezpečnost používaných hnojiv nebo pesticidů, ani jejích množství a načasování jejich použití vzhledem k životnímu cyklu rostlin a ke sklizni. Hrozí tak, že se pochybná hnojiva dostanou v neodhadnutelném množství do konečného produktu.
Vzhled
Marihuana: květenství a horní lístky z konopí, většinou jsou to menší kousky, které drží pohromadě a jemně lepí k sobě. Barva je dle kvality zpracování od různých odstínů zelené (spíše tmavé) až skoro k černozelené nebo i fialové. Marihuana vydává intenzivní charakteristickou vůni.
Hašiš: koncentrovaná pryskyřice, která se získává ze samičích květů rostliny, pak se suší a lisuje. Prodává se nejčastěji v podobě lisovaných placiček a kostek hnědé barvy (různé odstíny) nebo plastické černé hmoty („plastik“).
Hašišový olej: lepkavý až tuhý olej jantarové až tmavě hnědé barvy.
Účinky žádoucí (co dobrého uživatelé od THC očekávají): pocit euforie, povznesená nálada, bujaré veselí se záchvaty smíchu, lenivý útlum s hloubavou náladou, lepší introspekce, pocit hladu (někteří dlouhodobí uživatelé kouří marihuanu před každým jídlem, jinak se nenají). Další skupina vyhledávaných účinků souvisí se stavy rozšířeného vědomí, pocitem zostřeného vnímání, změnami orientace v prostoru, subjektivním dojmem změny toku času, narušení kontaktu s realitou, pocity deformace prostoru. Někteří uživatelé kouří marihuanu kvůli úlevě od chronické bolesti.
Účinky nežádoucí (co uživatel také zažije, i když nechce): sucho v ústech, pocit hladu, chladu, bušení srdce, mírné (při obvyklých dávkách) zvýšení krevního tlaku, překrvení spojivek (zarudlé oči), celková zmatenost, vtíravé myšlenky, může se objevit nevolnost a zvracení při nástupu účinku. Uživatel si obtížně vštěpuje nové poznatky, zhoršuje se paměť (uvažuje se o tom, že hlavní funkcí endogenních kanabinoidů je právě vymazání nepotřebných vzpomínek), zpomalují se reakce. Dlouhodobí uživatelé mívají problémy s erekcí, ženy mohou méně intenzivně prožívat orgazmus. Zdá se, že THC tlumí sexuální touhu u obou pohlaví. V oblasti emocí se setkáváme s úzkostí, strachem, také s paranoidním laděním. Nápadná bývá také celková apatie a ztráta motivace k většině dříve běžných a žádoucích aktivit. Tlumící účinek na pohyb je další funkcí endogenních kanabinoidů. Obecně více dlouhodobých nežádoucích účinků pozorujeme u uživatelů, kteří začali s užíváním jako mladší.
Způsob užívání : kouřením, vaporizací (odpařování a inhalace bez kouře) nebo ústně (jako součást pokrmů či nápojů).
Hlavní rizika: Konopné drogy jsou považovány za potenciální spouštěč duševního onemocnění (u pravidelných konzumentů konopných drog je několikanásobně vyšší riziko onemocnění schizofrenií, je možné propuknutí toxické psychózy, úzkostné a depresivní poruchy). Není jasné, jestli je užívání konopí skutečně příčinou psychóz. Zdá se, že pravděpodobnost rozvoje psychotického onemocnění souvisí s dávkami konopí (čím více konopí, tím větší pravděpodobnost rozvoje onemocnění). Asi u 15 % uživatelů konopí nemocných schizofrenii se nepodařilo odhalit jiné rizikové faktory (výskyt onemocnění v rodině). Další studie nepotvrzují vyšší výskyt uživatelů konopí mezi pacienty se schizofrenií.
Obecně konopné drogy umocňují náladu před intoxikací, proto někdy nastává tzv. bad trip (hororový průběh intoxikace). Paranoidní stavy někdy přetrvávají a rozvíjí se tzv. toxická psychóza, někdy s trvalými následky. Zvýšené riziko při užití konopí hrozí při řízení auta nebo při obsluze strojů, protože člověk vidí „tunelovitě“ a unikají mu objekty, které jsou na periferii (mimo „tunel“).
Při chronickém užívání je poškozená epiteliální výstelka průdušnice a průdušek. Častěji se vyskytují zápaly plic a další infekce dýchacích cest. Dlouhodobé užívání kanabinoidů ohrožuje oběhový systém, uživatel je náchylnější k arteroskleróze (kornatění tepen). U potkanů, vystavených působení THC, docházelo k oslabení imunitního systému.
Amotivační syndrom je stav, který předpokládá zpočátku drobnější změny osobnosti, které se pomalu prohlubují. Tyto změny zahrnují nedostatek energie a motivace k činnosti, snížené ambice, apatii, snížení maximální doby udržení pozornosti, těkavost. Významné je zhoršení komunikačních dovedností, snížená kapacita realizovat komplexní plány. Mění se myšlení – myšlenkové pochody člověka s amotivačním syndromem mohou být pro neuživatele velmi zvláštní, uživatel ztrácí schopnost vhledu do běžných situací, na druhou stranu se objevuje magické myšlení, derealizace a depersonalizace. Odborníci nejsou ve shodě ohledně příčinného vztahu mezi užíváním konopných drog a amotivačním syndromem (někdy se může užíváním jen prohloubit počáteční stav nedostatku motivace), ale shodují se v tom, že změny osobnosti, spojené s amotivačním syndromem, jsou hluboké a v podstatě nevratné.
Na konopných látkách se rozvíjí závislost. Fyzické odvykací symptomy jsou sice mírné, ale mnozí uživatelé nedokáží užívání konopí regulovat přesto, že mnoho nepříjemných jevů ve svém životě sami spojují s abúzem (typicky neúspěchy ve škole, v práci, rozpad blízkých vztahů).
Specifická rizika se vztahují k věku, ve kterém uživatel začne s užíváním konopí. Zdá se, že THC ovlivňuje zrání mozku, například zrání dopaminového systému, který reguluje motoriku, kognici, motivaci a emoce. Proto jsou negativní dopady užívání větší u adolescentů než u dospělých (pokud jde o začátek užívání).
Intoxikovaný: Intoxikovaný vypadá unaveně a má zarudlé spojivky. Další projevy můžou být různé – od nadměrné veselosti po zahloubanost, upovídanost či ospalost.
Účinky se při kouření projeví po několika minutách, vrchol je cca za 30-60 minut po užití, odeznívají po cca 3 hodinách. Při požití je nástup pomalejší, první účinky se objevují asi po půl hodině, vrcholí za 2-3 hodiny a odeznívají asi po 6 hodinách. Pomalý a vleklý nástup účinku při požití ztěžuje odhad dávky a přináší s sebou mnohem větší riziko komplikací. Doba ovlivnění po vykouření jednoho jointu přetrvává ještě asi 24 hodin po intoxikaci – po tuto dobu by se měli uživatelé vyhnout řízení motorových vozidel. Po stejnou dobu je téměř jisté, že testy ze slin budou pozitivní, následné toxikologické vyšetření pak prokáže účinné látky.
1. pomoc: Připadá v úvahu zvláště u atypické nebo příliš hluboké intoxikace. Vhodný je klid, dostatek tekutin, dohled nad intoxikovaným. Pokud se stav jeví jako vážný nebo je podezření na užití dalších látek, je nutné přivolat lékaře. Lékařskou pomoc je třeba vyhledat v případě, že duševní problémy přetrvávají po odeznění účinků.
Odvykací stav: Psychická závislost se projevuje silnými chutěmi na drogu. Somatická složka odvykacího stavu bývá mírná, dlouhodobí uživatelé popisují po vysazení nespavost, noční můry, úzkost, podrážděnost, třes rukou, pocení, bolesti svalů, ztrátu chuti k jídlu, problémy se soustředěním, skleslou náladu. Ke zvládnutí odvykacího stavu není třeba lékařské intervence.
Detekovatelnost: THC není rozpustné ve vodě, takže se v těle usazuje v tukových tkáních, které máme i v obalech nervových mozkových buněk, ze kterých se pak molekuly uvolňují do zbytku těla. U jednorázového užití se tedy THC usadit nestihne, a proto se na orientačních testech už druhý den ani nemusí objevit. U chronického užívání ale doba možné detekce je téměř úměrná frekvenci užívání a THC je detekovatelné ještě dlouho po posledním užití. Orientačně se dokonce i u krevních testů může jednat o řády týdnů, v moči ještě déle. Konkrétní doba detekce se liší dle individuálních predispozic a už zmíněné frekvence užívání. Pokud ale orientační testy například při silniční kontrole prokáží pozitivitu, laboratorní testy pak určují přesnou hladinu THC, a tím i zdali byl řidič pod vlivem v době řízení. Ze slin je THC prokazatelné přibližně 12 – 24 hodin, opět záleží na metabolismu každého jedince a také na ostatních faktorech, jakým je například množství snědeného jídla, vypité vody, pH organismu apod.
Zajímavosti: Marihuana je považována za společenskou drogu, samotný název marihuanové cigarety – joint – odkazuje ke společnému užívání. Zejména na koncertech a festivalech se setkáme s ritualizovaným předáváním jointu mezi jinak neznámými lidmi. Dlouhodobí uživatelé už ale většinou kouří marihuanu sami doma.
Použitá literatura: Mariani, J. J., Horey, J., Bisaga, A., Aharonovich, E., Raby, W., Cheng, W. Y., & … Levin, F. R. (2008). Antisocial Behavioral Syndromes in Cocaine and Cannabis Dependence. American Journal Of Drug & Alcohol Abuse, 34(4), 405-414. doi:10.1080/00952990802122473
Nadrlová et al. (2016). Krátká intervence pro uživatele konopí. Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti. 90 stran.
Shrivastava, A., Johnston, M., Terpstra, K., & Bureau, Y. (2015). Pathways to Psychosis in Cannabis Abuse. Clinical Schizophrenia & Related Psychoses, 9(1), 30-35. doi:10.3371/CSRP.SHJO.030813
Všetička, J. (2014). Souvislosti mezi užíváním pervitinu a marihuany, toxickými psychózami a schizofrenií. Česká a Slovenská Psychiatrie, 110(2), 67-74.
