Skupina drog: psychostimulancia
Zástupci: kokain, z kokainu vyráběný crack
Slangové výrazy: koks, kokeš, cukr, pudr, sníh, bělouš
Účinná látka: rostlinný tropanový alkaloid z jihoamerického keře jménem koka pravá
Původ:
Kokain se získává z listů koky pravé. Už 5000 před naším letopočtem byla koka součástí magicko-náboženských obřadů, byla používána jako léčebná a stimulační látka v Jižní Americe. Inkové užívali koku jako pochoutku, platidlo a lék. Listy koky také pomáhaly domorodcům, aby překonali únavu z vysokohorského prostředí a znecitlivili zažívací ústroji a tak překonali pocit hladu. Kokain jako první izoloval německý chemik Albert Niemann v roce 1860, postupně se kokain začal vyrábět průmyslově. Z listů koky se nejdřív vyrábí kokainová pasta, ze které pak přidáním kyseliny chlorovodíkové stane požadovaný prášek.
Kokain byl používán jako lokální anestetikum při prvních operacích a byly snahy léčit kokainem závislost na morfiu. Používal se také jako lék na smutek, depresi, alkoholizmus, zažívací potíže a dokonce na astma. Sigmund Freud užíval kokain a doporučoval ho jako léčebný prostředek (bez velkého úspěchu). Kokain byl jednou z ingrediencí Coca-Coly (později byl nahrazen kofeinem) a dalších nápojů.
Zpočátku byl kokain považován za drogu společenské smetánky, ale ke konci osmdesátých let se užívání kokainu v USA rozšířilo i mezi lidmi s nižšími příjmy. V Česku kokain stále patří mezi dražší a „luxusní“ návykové látky.
Kokain je surovinou pro výrobu cracku (volná báze kokainu, vyrábí se z kokainu a alkalického činidla, jako je soda, vápno, prášek do pečiva), určeného ke kouření. Užívání cracku bylo typické především pro černošskou populaci v USA, pravděpodobně pro jeho cenovou dostupnost.
Vzhled:
Bílý lesklý prášek, často křídového nebo krystalově šupinovitého vzhledu – záleží na metodě, kterou byl kokain krystalizovaný; objevuje se typický zápach, který je ale popisován spíš uživateli z Jižní Ameriky, kteří mají přístup k čistší formě drogy. V Evropě se může zápach lišit dle druhů příměsí, nebo být zcela bez zápachu. Typická je hořká chuť a znecitlivující účinek na jazyku či dásni. Crack má výrazně krystaličtější vzhled, může být i lehce zbarven.
Účinky žádoucí:
Krátkodobě uživatel je velmi energický, vitální, únava mizí, člověk má naopak pocit zvýšené mentální kapacity (zdaleka ne vždy oprávněně), je plný nápadů. Je hovorný, cítí lehkou euforii, družnost, snadno a rychle se rozhoduje, ztrácí zábrany. Typická je zvýšená sebedůvěra, která může hraničit až s egocentrizmem a agresivitou. Uživatel může mít také příjemné halucinace a pocit lenivého klidu. Na euforizujicí účinky kokainu se velmi rychle rozvíjí tolerance (časem je intoxikace méně příjemná).
Krátkodobě kokain povzbuzuje chuť na sex jak u žen, tak u mužů, ale zejména u mužů se vyskytují i sexuální dysfunkce. Při dlouhodobém užívání mizí chuť na sex bez kokainu. Kokain je považován za anorektikum, protože přechodně snižuje chuť k jídlu. Někteří uživatelé užívají kokain v opilosti, aby si připadali méně opilí.
Účinky nežádoucí:
Mohou se vyskytovat pocity slabosti, zrychlený tep, zvýšený tlak, nevolnost, nechutenství, bolesti hlavy, pocení, třes, zvracení, průjem, pocity stresu, poruchy spánku. Při dlouhodobém užívání dochází ke krvácení z nosu, bolestem v krku, kašli, svalovým křečím, váhovému úbytku, časté jsou potíže se spánkem. Vzhledem k relativně krátkému působení a s tím související vyšší frekvencí užívání dochází k trvalému poškození nosní sliznice, které se projevuje postižením nebo ztrátou čichu, někdy dojde až k proděravění nosní přepážky (nutný chirurgický zákrok).
Příval energie je nepřirozený (nastává díky uvolnění rezerv), poté nutně přichází fyzické a psychické vyčerpání. Po odeznění euforie nastupuje únava, pocit sešlosti, podrážděnost. U dlouhodobých uživatelů kokainu a především cracku se mohou vyskytovat bludy a halucinace, člověk si nepřipadá zdravý a nepůsobí tak ani navenek. Při dlouhodobém užívání se může rozvinout deprese, zhoršují se problémy s pamětí a soustředěním. Uživatel může být paranoidní, jeho reakce jsou často neadekvátní až agresivní. S kognitivním výkonem to je podobné jako s přívalem energie – krátkodobý přínos kokainu pro myšlení je sporný (subjektivní dojem je většinou lepší než měřitelné výsledky), ale dlouhodobě dochází k mnoha potížím v oblasti myšlení: zhoršuje se pracovní paměť, celkově je kognitivní výkon horší. Mluví se o rychlejším stárnutí mozku u uživatelů kokainu (úbytek bílé mozkové hmoty, atrofie různých oblastí mozku, která se projevuje v kognitivním výkonu, problémy s imunitou).
Způsob užívání:
Kokain se v Česku užívá především šňupáním (ale vstřebává se i v trávicím traktu), ale také injekčně, speciálním způsobem užití je jeho aplikace na genitálie při pohlavním styku. V Jižní Americe je tradičním způsobem užívání žvýkání čerstvých kokových lístků. V USA je běžné nitrožilní užívání kokainu.
Užívání kokainu je rozšířeno mezi rekreačními uživateli všech věkových kategorií, typické je víkendové užívání, které postupně přerůstá v užívání během týdne a psychickou závislost. Efekt nastupuje poměrně krátce po aplikaci, řádově v minutách, trvá půl hodiny až hodinu. Vzhledem k této skutečnosti se setkáváme s poměrně vysokou frekvencí užití i během jednoho dne (večera). Kokain je často užíván společně s alkoholem (uvádí se komorbidita až 80 %). V takovém případě jsou zdravotní a psychické následky užívání větší.
Crack se kouří přes hliníkovou fólii nebo ze speciálních skleněných trubiček (dýmek). Účinek je velmi intenzivní s rychlým nástupem (několik vteřin), ale intenzivní „rauš“ trvá jen pár minut (10-20). Proto se crack aplikuje ještě častěji než kokain a také závislost na cracku se vyvíjí rychleji. Z kouře se do těla uvolňují i další chemické látky, což zvyšuje nebezpečnost cracku pro organismus. Crack může být i přidán do marihuanové nebo tabákové cigarety.
Hlavní rizika:
Kokain je kardiotoxický: lidé, kteří zemřeli na předávkování kokainem, mají více kardiovaskulárních a cerebrovaskulárních patologií než ti, kteří zemřeli na předávkování opiáty. Mezi uživateli kokainu je vyšší výskyt ischemické choroby srdeční a arterosklerózy, vyskytují se trvalé srdeční arytmie (nezmizí, když uživatel začne abstinovat). Kokain zvyšuje riziko ischemických mozkových příhod a trombóz. Crack má toxický vliv na prefrontální kortex. Příčinou úmrtí na předávkování kokainem bývá kolaps dechového centra, kterému předchází křeče, záškuby, vysoké teploty, uživatel může zemřít také na srdeční selhání nebo na krvácení do mozku.
Na kokainu se rychle rozvíjí psychická závislost. Skrytým rizikem je i sdílení bankovek, brček či trubiček používaných ke šňupání – i přes nosní sliznici, která u uživatelů kokainu bývá poraněná, hrozí nákaza infekčními nemocemi.
Další rizika jsou spojená s čistotou kokainu. Vzhledem k vysoké ceně vysokoprocentního kokainu se v naprosté většině případů na českém černém trhu setkáme se směsí, která má s kokainem společného velmi málo. Kromě pervitinu, kofeinu či kreatinu se kokain ředí i například levamisolem, který se původně užívá pro hubení parazitických červů u dobytka, nebo lidokainem a benzokainem, které mají znecitlivující účinky a pomáhají napodobit účinky pravého kokainu. Výjimečné není ani přidání cukru či paralenu. Čistota kokainu jde ověřit pouze v chemických laboratořích, běžný uživatel prakticky nemá šanci kvalitu rozpoznat.
Kokain má určitý teratogenní vliv (riziko pro nenarozené dítě matky-uživatelky). Díky vazokonstrikci (stažení cév) kokain může vyvolat potrat a defekty vnitřních orgánů, je-li užíván v prvním trimestru těhotenství. Užívá-li matka kokain, plod často bývá menší, než jak by to odpovídalo jeho gestačnímu stáří, u některých novorozenců bývá zjištěn úbytek šedé mozkové hmoty.
Intoxikovaný:
Pro pozorovatele je intoxikovaný nápadný energií a aktivitou, je velmi hovorný, může mít rozšířené zornice, někdy i bizarní projevy chování, vysoké sebevědomí. Stav bez dalšího užití během relativně krátké doby (hodiny) přechází do útlumu a pocitu sešlosti. Typické je „popotahování“, ve větších dávkách mírná ztuhlost čelistí a vyšší tolerance alkoholu.
- pomoc:
Při nevolnosti, slabosti či psychických obtížích je vhodné postiženého zklidnit a podat mu dostatek tekutin. Doporučuje se zavolat lékaře a mít stálý dohled nad intoxikovaným.
Odvykací stav:
Běžným a velmi nepříjemným příznakem odvykacího stavu u uživatelů, co dlouho a intenzivně užívali kokain, je skleslá nálada až klinická deprese. U lidí, léčených se závislostí na kokainu, snížení self-efficacy a klinická deprese značně zvyšují pravděpodobnost recidivy. Uživatelé také pociťují únavu až vyčerpanost fyzickou a psychickou, mají nepříjemné živé sny, problémy se spánkem (nemohou usnout nebo naopak pořád pospávají), jsou podráždění, mohou si připadat zpomalení nebo naopak zrychlení.
Ke zvládnutí odvykacího stavu není třeba lékařské intervence. Naopak psychická složka závislosti na kokainu je považována za jednu z nejtěžších. Právě díky absenci vážných fyzických symptomů z odnětí uživatel dlouho nemá náhled na ztrátu kontroly nad užíváním a na rozvinutou závislost.
Detekovatelnost:
V krvi je kokain detekovatelný několik málo (až 5) hodin. V moči lze kokain detekovat 12-14 hodin, metabolity až 1 den. Při dlouhodobém užívání jsou metabolity kokainu (benzoylekgonin) detekovatelné čtyřikrát až pětkrát déle než při jednorázovém užití.
Zajímavosti:
Jednou z teorií vzniku závislosti na návykových látkách je tzv. sebemedikace – uživatel si intuitivně hledá látky, které by mu pomohly zvládat nepříjemné stavy nebo vyrovnávat výkon. To by například znamenalo, že lidi s ADHD (syndrom deficitu pozornosti s hyperaktivitou) užívají nelegální stimulancia jako kokain a pervitin, aby dosáhli optimální úrovně nabuzení své podstimulované mozkové kůry. Ukazuje se však, že podávání stimulancií na předpis (jako je Ritalin) sice pozitivně ovlivňuje ADHD, ale podle všeho nemá vliv na užívání kokainu.
Použitá literatura
Fraser, A., Walker, K., & Green, J. (2016). Maternal cocaine abuse—An evidence review. Journal Of Neonatal Nursing, 22(2), 56-60. doi:10.1016/j.jnn.2015.09.002
Grasing, K., Mathur, D., DeSouza, C., Newton, T. F., Moody, D. E., & Sturgill, M. (2016). Cocaine cardiovascular effects and pharmacokinetics after treatment with the acetylcholinesterase inhibitor donepezil. The American Journal On Addictions, doi:10.1111/ajad.12402
González Liona, I., Tuniuluru, S., González Torres, M. A., & Gaviria, M. (2015). Cocaína: una revisión de la adicción y el tratamiento. Revista De La Asociación Española De Neuropsiquiatría, 35(127), 555-571. doi:10.4321/S0211-57352015000300008
Fernandez-Montalvo, J., & López-Goñi, J. J. (2010). Comparison of completers and dropouts in psychological treatment for cocaine addiction. Addiction Research & Theory, 18(4), 433-441. doi:10.3109/16066350903324826
Castells, X., Casas, M., Vidal, X., Bosch, R., Roncero, C., Ramos-Quiroga, J. A., & Capellà, D. (2007). Efficacy of central nervous system stimulant treatment for cocaine dependence: a systematic review and meta-analysis of randomized controlled clinical trials. Addiction, 102(12), 1871-1887. doi:10.1111/j.1360-0443.2007.01943.x
Flórez-Salamanca, L., Secades-Villa, R., Hasin, D. S., Cottler, L., Wang, S., Grant, B. F., & Blanco, C. (2013). Probability and predictors of transition from abuse to dependence on alcohol, cannabis, and cocaine: results from the national epidemiologic survey on alcohol and related conditions. American Journal Of Drug & Alcohol Abuse, 39(3), 168-179. doi:10.3109/00952990.2013.772618
Ahmadi, J., Kampman, K. M., Oslin, D. M., Pettinati, H. M., Dackis, C., & Sparkman, T. (2009). Predictors of treatment outcome in outpatient cocaine and alcohol dependence treatment. American Journal On Addictions, 18(1), 81-86. doi:10.1080/10550490802545174
