Skupina drog:  Halucinogeny/kanabinoidy

Konopné drogy se většinou řadí mezi halucinogeny, ale jejich účinky se od účinků jiných halucinogenů liší: halucinace jako takové nejsou časté, spíše dochází ke zkreslenému vnímání času a prostoru nebo ke změnám myšlení (záleží ovšem také na velikosti dávky). I proto je možné pohlížet na konopné drogy jako na samostatnou skupinu látek. Tak jako u jiných halucinogenů je významný set (duševní rozpoložení jedince při užití látky) a setting (okolní podmínky – výběr místa intoxikace, spoluuživatelé apod.). Ovlivnění průběhu intoxikace setem a settingem je zásadní, protože vhodné podmínky mohou přispět k očekávanému příjemnému zážitku, nevhodné naopak k hororovému průběhu intoxikace – tzv. bad trip.

Účinná látka: Hexahydrokanabinol. Jedná se o přirozeně se vyskytující fytokanabinoid, který byl vzácně identifikován jako stopová složka v konopí setém, ale může být vyroben také synteticky hydrogenací konopných extraktů.

Původ: HHC byl poprvé syntetizován v roce 1944 Rogerem Adamsem pomocí přírodního THC, který se vyskytuje v konopí setém. HHC je kanabinoidní molekula, derivát psychoaktivních kanabinoidů delta-9-THC (přirozeně nejčastější výskyt) a delta-8-THC (přirozeně se vyskytuje ve velmi malém množství, degradační produkt). „Delta“ označuje dvojnou vazbu v THC. Umístění dvojné vazby má vliv na psychoaktivitu. V poloze 9 je psychoaktivita největší, v poloze 8 je zhruba třetinová. Dokonce i úplná ztráta této vazby snižuje účinky na psychiku, ale zatím nevíme přesně do jaké míry, protože psychoaktivita HHC není dostatečně prozkoumána. Delta-8-THC je méně významná složka konopí se strukturou podobnou delta-9-THC. Delta-8 -THC je v mnoha státech běžně dostupná veřejnosti, a to jak ve státech, kde je marihuana legalizovaná, tak i ve státech, kde není. Přesto však zůstává neschválená, neregulovaná a obecně podceňovaná. HHC lze získat dvěma způsoby, a to kyselou úpravou a postupnou hydrogenací počínaje kanabidiolem (CBD), nebo přímou redukcí jiných látek obsažených v konopí. Obvykle je k výrobě HHC používán první způsob, který je ekonomicky výhodnější a není zatížen otázkami legálnosti konopí.

Při syntetické výrobě HHC mohou vznikat dva diastereomery: tzv. „methylový ekvatoriální“ izomer 4a a „methylový axiální“ izomer 4b. Předopokládá se, že se tyto dva izomery mají odlišné vlastnosti a biologické účinky. Poměr isomerů 4a a 4b v rámci komerčně dostupného HHC se výrazně liší. Nejčastěji se 4a a 4b připravují katalytickou hydrogenací. Po katalytické hydrogenaci mohou zůstat stopové těžké kovy (např. Pt nebo Pd) v důsledku vyluhování nebo rozpouštění. Rozsah, v jakém stopové kovy zůstávají, se může lišit v závislosti na použitém katalyzátoru, použitých reakčních podmínkách a také na přesných metodách čištění. Přítomnost zbytkových těžkých kovů vyvolává značné obavy z toxicity. Biologické studie HHC 4a a 4b jsou k dispozici v omezeném rozsahu v literatuře. Psychoaktivní účinky látek 4a a 4b byly prokázány u králíků a subhumánních primátů, a to buď s použitím jednotlivých izomerů, nebo směsí.

Vzhled: Tmavý zlatý olej

Účinky žádoucí: Psychoaktivita HHC, stejně jako žádoucí či nežádoucí účinky HHC, nejsou zatím dostatečně prozkoumány. Navíc ne všechny způsoby syntetizace HHC jsou ekvivalentní, a v různé míře je tak ovlivněna účinnost a účinky výsledného produktu. Aktuálně existuje více než 60 komerčně dostupných produktů HHC, a jednotlivé produkty se od sebe významně liší. Mezi potenciální žádoucí účinky (tzn. důvody, proč konzument HHC užije) patří psychoaktivní efekt HHC (pocit euforie, povznesená nálada, bujaré veselí, záchvaty smíchu). Pozitivní efekt může mít HHC také v oblasti spánku, zmírnění úzkosti a zlepšení nálady. Některé zdroje uvádí, že HHC má stejné euforizující účinky, tlumí bolest a působí proti nevolnosti/zvracení jako THC. Veškeré závěry jsou však zatím spíše spekulativní.

Účinky nežádoucí: Užívání příliš velkého množství HHC může mít, stejně jako každá jiná psychoaktivní látka, vážné následky. Mezi některé krátkodobé nežádoucí účinky HHC patří: závratě, sucho v ústech, suché a zarudnuté oči, únava a ospalost, výkyvy krevního tlaku. Mezi dlouhodobé a závažnější nežádoucí účinky patří riziko rozvoje paranoidního stavu, záchvatu úzkosti, či dezorientace, a celkově zvýšení pravděpodobnosti rozvoje duševního onemocnění (zejména schizofrenie, toxické psychózy, úzkostné či depresivní poruchy). V neposlední řadě i u HHC, stejně jako u jakéhokoliv jiného konopného produktu, existuje riziko rozvoje závislosti.

Způsob užívání: Nejpopulárnějším způsobem distribuce HHC je sprejování látky na inertní botanický materiál (např. CBD květy, šalvěj, tabák), případně jsou jejich roztoky užity jako náplně do e-cigaret. Dostupné jsou také jedlé varianty, zejména ve formě sladkostí (např. gumoví medvídci, želé, med, sušenky). HHC lze užít též sublingválně, tzn. umístěním HHC pod jazyk ve formě kapiček či tinktury.

Hlavní rizika: Kromě již zmiňovaných dlouhodobých nežádoucích účinků (riziko rozvoje schizofrenie, toxické psychózy apod.) představuje zdravotní riziko již samotná syntetizace HHC. Nejčastějším způsobem přípravy je katalytická hydrogenace. Po katalytické hydrogenaci mohou v látce zůstat stopové těžké kovy (např. Pt nebo Pd), v důsledku vyluhování nebo rozpouštění. Rozsah, v jakém stopové kovy zůstávají, se může lišit v závislosti na použitém katalyzátoru, použitých reakčních podmínkách a také na přesných metodách čištění. Přítomnost zbytkových těžkých kovů vyvolává značné obavy z toxicity. Dalším rizikem je již jmenovaná nestandardizovanost HHC, variabilita produktů a nedostatek kontroly kvality produktu. Produkt, který konzument užije, může tedy obsahovat jiné látky, než jaké jsou uváděny. Existují zdokumentované případy, kdy se u konzumenta po užití HHC objevily neočekávané neurologické příznaky, jako myoklonus (svalové záškuby) nebo extrapyramidový syndrom (projevuje se jako záškuby svalů, třes, tiky apod.).

Intoxikace: Psychoaktivita HHC zatím není dostatečně prozkoumána. Podle některých studií je tato látka nejméně o 69 % účinnější než delta-9-THC. Jiné zdroje tvrdí, že k dosažení efektu podobného THC jsou zapotřebí značné dávky HHC. Rozdíly v závěrech různých studií mohou být dané neexistencí standardizovaného HHC. Po užití HHC popisuje mnoho lidí stejný či podobný zážitek jako po užití THC. Neexistuje však dostatek důkazů, které by to potvrzovaly.

Odvykací stav: Psychická závislost na konopných drogách se projevuje silnými chutěmi na drogu. Somatická složka odvykacího stavu bývá mírná a nevyžaduje lékařskou intervenci. Podle studií na zvířatech se odvykací stav při vysazení HHC vyskytuje, a podobá se odvykacímu stavu na THC. Odvykací stav se vyznačuje hyperaktivitou, třesem, pocením, poklesem tělesné teploty a nespavostí.

Detekovatelnost: Užití HHC se může potenciálně projevit pozitivním testem na THC. Nicméně obecně se testování na přítomnost syntetických kanabinoidů z krve a/nebo moči nedoporučuje vzhledem k omezenému koncentračnímu rozsahu těchto testů a strukturální variabilitě syntetických kanabinoidů, a vzhledem k rychlému metabolismu těchto látek v těle, při kterém často vznikají metabolity, které nejsou touto metodou detekovatelné. Nejefektivnější metodou detekce syntetických kanabinoidů je LC-MS (kapalinová chromatografie s hmotnostní spektrometrií).

Zdroje:

Hanuš, L.O., Meyer, S.M. & Muńoz, E. (2016). Phytocannabinoids: A Unified Critical Inventory. Natural Product Reports, 33(12), 1357-1392.

Basas-Jaumanderu, J. & De Las Heras, F.X. (2020). GC-MS Metabolite Profile and Identification of Unusual Homologous Cannabinoids in High Potency Cannabis sativa. Planta Medica, 86(5), 338–347.

Casati, S., Rota, P., Bergamaschi, R.F., Palmisano, E., La Rocca, P., Ravelli, A., Angeli, I., Minoli, M., Roda & G., Orioli, M. (2022). Hexahydrocannabinol on the Light Cannabis Market: The Latest „New“ Entry. Cannabis and Cannabinoid Research, Nov 23. doi: 10.1089/can.2022.0253.

Nasrallah, D.J. & Garg, N.K. (2023). Studies Pertaining to the Emerging Cannabinoid Hexahydrocannabinol (HHC). ACS Chemical Biolgy, 18(9), 2023-2029.

Meehan-Atrash, J. & Rahman I. (2021). Cannabis Vaping: Existing and Emerging Modalities, Chemistry, and Pulmonary Toxicology. Chemical Research Toxicology, 34(10), 2169–2179.

Mechoulam, R. & Parker, L.A. (2013). The Endocannabinoid System and the Brain. Annual Review in Psychology, 64, 21–47.

Watanabe, K., Itokawa, Y., Yamaori, S., Funahashi, T., Kimura, T., Kaji, T. & Yamamoto, I. (2007). Conversion Of Cannabidiol To Δ9-Tetrahydrocannabinol And Related Cannabinoids In Artificial Gastric Juice, And Their Pharmacological Effects In Mice. Forensic Toxicology, 25(1), 16-21.

Golombek, P., Müller, M., Barthlott, I., Sproll, C., & Lachenmeier, D. W. (2020). Conversion Of Cannabidiol (CBD) Into Psychotropic Cannabinoids Including Tetrahydrocannabinol (THC): A Controversy In The Scientific Literature. Toxics, 8(2), 41.

Archer, R. A., Boyd, D. B., Demarco, P. V., Tyminski, I. J., & Allinger, N. L. (1970). Structural Studies Of Cannabinoids. Theoretical And Proton Magnetic Resonance Analysis. Journal Of The American Chemical Society, 92(17), 5200-5206.

Guyon, J., Paradis, C., Titier, K., Braganca, C., Peyre, A., Nardon, A., Daveluy, A., Molimard, M., Labadie, M. & Castaing, N. (2023). Letter to the Editor: The Cannabinoid Consumed Is Not Necessarily the One Expected: Recent Experience with Hexahydrocannabinol. Cannabis and Cannabinoid Research, Aug 16, doi: 10.1089/can.2023.0154