Autorka: Mgr. Michaela Stískalová
Sdílení fotografií a nahrávání videí na sociální sítě už patří do běžného života lidí, a zejména mladistvých, dlouho. Pojem „sharenting“ je však fenoménem několika posledních let, a v podstatě znamená nadměrné sdílení fotografií a videí dětí jejich rodiči zpravidla v prostředí sociálních sítí. Tento pojem pochází ze slov share (sdílet) + parenting (rodičovství).
Kromě nahrávání a sdílení fotografií a videí patří k sharentingu také zakládání profilů dětí na sociálních sítích jejich vlastními rodiči. Mimo tyto profily někdy rodiče zakládají také tzv. prenatální profily (profily dosud nenarozených dětí) – jako profilovou fotografii rodiče často používají fotografii z ultrazvuku. I když na těchto fotografiích nemusí být podoba dítěte rozeznatelná, jde především o to, že už tímto sdílením vytvářejí rodiče dítěti digitální stopu, která je prakticky nesmazatelná. Časté jsou také blogy rodičů, nejčastěji maminek, které dokumentují život jejich dítěte. Součástí těchto blogů pak bývá bohatá fotodokumentace, včetně velkého množství intimních fotografií dětí. Problémem pak mohou být také veřejné fotogalerie, kam rodiče fotky svých dětí nahrávají.
Co je to digitální stopa?
Digitální stopu můžeme chápat jako sadu informací nebo záznamy o činnosti uživatele ve virtuálním prostředí, na elektronických zařízeních a zejména v prostředí internetu. Záznamy o činnosti uživatele se uchovávají jednak v zařízeních, jako je počítač nebo mobil, ale také v podobě příspěvků na sociálních sítích, webových stránkách apod. Digitální stopu můžeme rozdělit do několika kategorií jako je digitální stopa vlastní, kterou zanechává sám uživatel, anebo digitální stopa vytvořená druhou osobou, přáteli nebo rodinou. Zde pak patří právě sharenting. Digitální stopu je velmi obtížné vymazat, dá se ji však eliminovat nebo kontrolovat.
Jak je to se souhlasem dítěte?
Problémem může být to, že fotografie a videa rodiče obvykle internetem rozšiřují bez souhlasu dítěte. To, co rodiče považují za roztomilé, mohou děti považovat za ponižující, nevhodné, urážlivé nebo intimní.
V tomto fenoménu se na jedné straně střetává právo dítěte na soukromí a jeho ochranu (nezávisle na vůli rodičů) a na straně druhé právo rodičů sdílet s veřejností informace ze života dětí. Role rodičů při poskytování souhlasu s používáním informací o jejich dítěti je uznána v právních předpisech Evropské unie, v některých situacích tak toto právo koliduje s právem dítěte na soukromí a jeho ochranu. Problém představuje také to, že rodiče budují bez souhlasu dítěte jeho online identitu – informace o dítěti jsou součástí sociálních sítí, přestože dítě danou službu využívat nechce, případně chce regulovat obsah, který o něm rodiče sdílejí.
Děti často vnímají sharenting provozovaný svými rodiči jako prolomení soukromí, vnímají sdílení svých fotografií jako velmi intimní věc a nechtějí přijít o právo rozhodovat o tom, jak bude s tímto materiálem (fotografií, videem) naloženo. Může se také stát, že je fotografie umístěna veřejně a dále využita jinými osobami např. v rámci různých blogů (třeba jako ilustrační obrázek).
Kamil Kopecký ve svém článku pro projekt E-bezpečí uvádí, že Michigenská univerzita zveřejnila analýzu sdílení, která ukazuje, že 56 % rodičů sdílí potenciálně citlivé informace o svých dětech, 51 % poskytuje informace, které mohou vést k lokalizaci dítěte (tj. např. bydlišti, škole), 27 % pak na internet přímo nahrává nevhodné fotografie či videa. Vytváří tak dítěti online identitu, kterou dítě nechtělo a po rodiči ani nepožadovalo. Podle výzkumu projektu Preparing for a Digital Future (London School of Economics and Policital Sciences, 2014-2017) tři čtvrtiny rodičů, kteří používají internet, sdílí minimálně jednou měsíčně fotografie nebo videa svých dětí – častěji pak sdílejí tyto materiály rodiče menších dětí. Lehce přes 50 procent z nich sdílí materiály s přáteli či rodinou, 3 % rodičů pak sdílí materiály zcela veřejně.
Podobná data také přináší český výzkum s názvem Rodič a rodičovství v digitální éře (Univerzita Palackého v Olomouci & O2 Czech Republic). Tento výzkum se zaměřuje na české rodiče a v zásadě potvrzuje zahraniční data – 74, 29 % českých rodičů umisťuje fotografie svých dětí na svůj vlastní profil na sociálních sítích. Českým specifikem je také Rajče.net, kam umisťuje fotografie cca 9 % rodičů. 80 % rodičů zpřístupňuje fotografie dětí především příbuzným (např. prarodičům, sourozencům), s přáteli ze sociálních sítí sdílí fotografie dětí téměř 42 % rodičů. Zhruba pětina rodičů sdílí fotografie, na kterých jsou jejich děti částečně obnaženy, a je možné určit jejich identitu. Takovéto fotografie a videa pak mohou být zneužita během dalšího vývoje dítěte, např. vrstevníky dítěte.
Pozitiva sharentingu
Sharenting může mít také svá pozitiva, mezi která patří např.:
- sdílení rad ohledně rodičovství
- sdílení úspěchu svých dětí
- podpoření spolupráce rodičů, jejichž děti trpí různým stupněm tělesného či mentálního poškození
- umožňuje sdílet dobrou praxi (co rodiče vyzkoušeli a osvědčilo se jim), vzájemně se podpořit, poradit si
- sharenting může být také nástrojem ekonomického zisku – ať již pro rodiče či pro jejich děti
Negativa sharentingu
Stinnou stránku sharentingu však tvoří rizika, která mohou děti a dospívající potkat, a mezi které jsou řazena např.:
- pokořující přezdívky (na základě rodiči veřejně sdílených fotografií a videí z dětství)
- kyberšikana
- urážky
- další šíření materiálů, které mohou být citlivé či intimní
- dopad na sebevědomí dítěte, a to díky negativním reakcím internetového publika na sdílené materiály
- problém s utvářením vlastní identity, na základě konfrontace s obsahem, který rodiče dítěte sdílejí
- krádež identity dítěte
- použití fotografií dítěte na stránkách s dětskou pornografií
Nemělo by se také zapomínat na to, že podstatným rizikem sdílení veřejných fotografií či videí osob na internet je fakt, že nad sdíleným obsahem lze snadno ztratit kontrolu (nedá se zcela určit, jak moc se obsah rozšířil, kde se nyní nachází anebo kolik lidí si takovýto obsah stáhlo a uložilo). Rizikem tedy je i fakt, že obsah může být přístupný i potom, co jej osoba, která jej na internet vložila, stáhne.
Z hlediska prevence
V rámci prevence s dětmi a mladistvými probíráme možné nástrahy a úskalí internetu a sociálních sítí, mezi které patří právě některé z již zmiňovaných rizik spojených s veřejným sdílením fotografií a videí, jako je např. kyberšikana, zesměšňování, krádeže identity. Nejen děti, ale také dospělí by měli znát nástrahy internetu, do kterých mohou své potomky, byť nevědomě, uvrhnout. Pokud rodiče sdílet fotografie a videa svých dětí chtějí, měli by dodržovat určité zásady bezpečného chování v online prostoru a také respektovat soukromí svých dětí. Obecně je základním nástrojem prevence v rodině ústní dohoda s dítětem týkající se veřejně sdíleného obsahu.
Doporučení pro rodiče
1. Přemýšlejte o tom, zda to, co sdílíte, nemůže vaše dítě negativně ovlivnit v budoucnu. Zároveň je nutné uvědomit si, že při sdílení materiálu třeba do prostředí sociálních sítí velmi rychle ztrácíme nad jeho šířením kontrolu – může jej stáhnout kdokoli, kdo má k našemu profilu přístup.
2. Nesdílejte žádné příliš osobní fotografie a videa vašeho dítěte. Důležité je určit si hranice, co ještě sdílet a co už ne a k internetu přistupovat jak ok veřejnému prostoru.
3. Pokud je to možné, získejte souhlas dítěte ke sdílení těchto materiálů.
4. Nesdílejte bez souhlasu fotografie či videa cizích dětí. Pokud jsou sdíleny hromadné fotografie a videa, třeba z oslav narozenin, kde je více dětí, je nutné zkontrolovat, zda s tímto sdílením souhlasí i rodiče ostatních dětí, které se oslavy účastnily.
Zdroje:
Co je digitální stopa?? Dostupné z: https://www.internetembezpecne.cz/internetem-bezpecne/dobre-vedet/digitalni-stopa/
E-bezpečí – nebezpečí elektronické komunikace pro žáky a učitele: https://www.e-bezpeci.cz/index.php/rizikove-jevy-spojene-s-onlinekomunikaci/sociotechnikax/2367-sharenting-video
Tereza Kráčmarová. Fotky dětí ze sítí můžou vést ke kyberšikaně nebo skončit na pornoserverech, říká odborník, 2020. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/technologie/digitalni-stopa-nukib-david-kudrna-sharenting-socialni-site_2003041900_tkr
KOPECKÝ, Kamil. Jste rodiče? A jste aktivní v prostředí internetu? Možná i vy provozujete sharenting. E-Bezpečí, roč. 4, č. 1, s. 12-19. Olomouc: Univerzita Palackého, 2019. ISSN 2571-1679. Dostupné z: https://www.e-bezpeci.cz/index.php?view=article&id=1405
KOPECKÝ, Kamil. Ještě jednou o sharentingu. E-Bezpečí, roč. 4, č. 2, s. 17-22. Olomouc: Univerzita Palackého, 2019. ISSN 2571-1679. Dostupné z: https://www.e-bezpeci.cz/index.php?view=article&id=1611
Kopecký, Kamil – Szotkowski, René. 2018. Rodič a rodičovství v digitální éře (výzkumná zpráva). https://www.e-bezpeci.cz/index.php/ke-stazeni/vyzkumne-zpravy/107-rodic-arodicovstvi-v-digitalni-ere-2018/file (8. 10. 2020)
Otero, Paula. 2017. „Sharenting… should children’s lives be disclosed on social media?“ Pp. 412–414 in Arch Argent Pediatr, r. 115, č. 5.
