Skupina drog: Těkavé neboli prchavé látky (také inhalanty) jsou často zneužívány jako drogy, ale veřejností a médií jsou velmi podceňovány. Jsou to chemické látky, které uživatelé čichají, aby docílili rychlého opojení. Většinou to jsou kapaliny s relativně nízkým bodem varu, takže se snadno odpařují a i za pokojové teploty vytváří dostatečně koncentrované páry, které při nadýchání vyvolají psychotropní účinek. Existuje mnoho domácích a jiných běžných výrobků, které je možné zneužívat jako inhalanty. Společnou vlastností těchto látek je to, že rozpouštějí látky tukové povahy, poškozují molekuly bílkovin. Chemikálie se v plicích velmi rychle vstřebávají do krve a putují do mozku a ostatních orgánů (ledviny, játra, kostní dřeň), kde často způsobují nevratné fyzické a mentální poškození. Po počátečním opojení a ztrátě zábran nastupuje ospalost, bolesti hlavy a podrážděnost.
Zástupci: V souvislosti s těkavými látkami můžeme mluvit o skupině rozpouštědel (toluen, trichlorethylen, benzen), plynů (rajský plyn) a amylnitritů.
– Methylbenzen (toluen) je bezbarvá kapalina, která se získává z ropy, lehkého oleje nebo koksových plynů. Jedná se o rozpouštědlo a ředidlo. Je to nejznámější zástupce skupiny inhalačních drog v ČR. Cílené a předvídatelné dávkování je prakticky nemožné.
– Trichlorethylen (také trichlor, TCE, tricky, trike nebo tri) je jedovatá kapalina sloužící zejména jako všestranné rozpouštědlo (dříve se používal jako anestetikum). Bývá zneužíván jako inhalační droga způsobující euforii. Při jeho užití se mohou objevit zrakové a sluchové halucinace.
– Benzen (inhaluje se čicháním benzínu) je bezbarvá tekutina nasládlé vůně, používána jako rozpouštědlo, podílí se na výrobě léčiv a plastů. Způsobuje únavu, třes a omámení, vyšší dávky ztrátu vědomí až smrt. Benzen je kancerogenní (způsobuje rakovinu plic, leukémii a chudokrevnost).
– Oxid dusný (rajský plyn) je plynná látka, která se používá ke krátkodobým narkózám. Zneužívá se inhalací z tlakových lahviček pro výrobu šlehačky nebo vdechováním z nafukovacích balónků. Účinek se rychle vytrácí. Při vdechování z lahve může dojít ke spálení dýchacích cest mrazem, který vzniká při rychlém odpařování oxidu dusného.
– Amylnitrity nebo „Poppers“ (lahvičky nebo kapsle s těkavým roztokem) patří mezi nové syntetické drogy, prodávají se na koncertech a v tanečních klubech (oficiálně jako osvěžovače vzduchu). Obsahují chemikálie, které mohou trvale poškodit tělo a mozek. Způsobují různé stavy jako euforii, sexuální touhu, malátnost, omámenost (podobně jako při vdechování rajského plynu), ale i nevolnost až zvracení, bolest hlavy, mdloby. Způsobují prudké snížení krevního tlaku a zvýšení tepové frekvence (velmi nebezpečné v kombinaci se stimulancii). Při užití amylnitritu („Poppers“) dochází (kromě poškození mozku a jiných orgánů) k uvolnění hladkého svalstva bohatého na krev (konečník, vagina), proto se užívá pro usnadnění análního styku.
– Další zneužívané těkavé látky: aceton, éter (rozpouštědlo tuků a olejů, dříve používán k narkózám), plyny do zapalovačů a další (přes tisíc výrobků).
Slangové výrazy: téčko, techo, kellen, rajčák, poppers, čichač (uživatel).
Účinná látka: Jedná se o velkou skupinu látek a velké množství komerčních výrobků s různým chemickým složením. Rozpouštědla, která jsou zneužívána, jsou těkavé uhlovodíky (chemické sloučeniny uhlíku a vodíku), vznikající z převážné části v ropném průmyslu, ale také z uhlí a z fermentovaných rostlinných látek. Mezi zneužívanými plyny se nejčastěji setkáváme s butanem a freony. Na tanečních zábavách prodávané „poppers“ obsahují jako účinnou látku amylnitrity (velice hořlavá bezbarvá nebo nažloutlá kapalina).
Původ: Vdechování výparů chemikálií, jako jsou například kadidlo, vonné oleje, pryskyřice, koření či parfémy, za účelem navození pozměněných stavů vědomí, bylo již odedávna součástí náboženských rituálů. V 19. století byla tehdejší anestetika (oxid dusný, éter a chloroform) běžně zneužívána jako drogy. Oxid dusný („rajský plyn“) byl dokonce považován za lacinou náhražku alkoholu. Během prohibice v USA (zákaz prodeje alkoholu) ve dvacátých letech byl éter používán jako rekreační droga.
Inhalační drogy užívali v 50. letech 20. století v USA zejména mladí lidé ze sociálně slabých skupin a etnických minorit. Důvodem byla finanční dostupnost těchto látek (ve srovnání s alkoholem). Inhalační drogy se vyskytují zejména mezi velmi mladými lidmi ze sociálně slabých skupin a etnických minorit, důvodem je dostupnost těchto látek – benzín, náplně do zapalovačů, spreje a barviva jsou ve srovnání s alkoholem snadněji k sehnání a jsou levné.
Vzhled: Rozmanitý, záleží na konkrétní látce a výrobku. Rozpouštědla se mohou vyskytovat v podobě lepidla, benzinu, barvy, laku, čisticích prostředků, ředidla. Se zneužívanými plyny se setkáváme v náplních do zapalovačů, sprejích a dalších výrobcích. Amylnitrit (poppers) vypadá jako bezbarvá nebo nažloutlá kapalina.
Účinky žádoucí (co si uživatel přeje zažít): Uživatel cítí opojení a další pocity podobné jako po požití alkoholu už po několika sekundách. Při inhalaci se objeví rychle euforie a dobrá nálada (ale euforická fáze je kratší ve srovnání s alkoholem), uživatel má pocit, že je silný, nezranitelný a nepřemožitelný, je motoricky a emočně excitován, má zrakové iluze a halucinace barevných scén, které se rychle mění. Méně často se objevují sluchové halucinace, většinou jednoduché. Myšlení je zcela zaujato pozorovanou scénou, psychomotorika je většinou utlumená, ale někdy nastává i neklid. Vědomí je zúžené. Tento stav změněného vědomí bývá krátkodobý (ale výjimečně může trvat i 12 hodin).
Účinky nežádoucí (co uživatel také zažije): Rozlišujeme krátkodobé nežádoucí účinky (při a po intoxikaci) a dlouhodobé nežádoucí účinky (při chronickém užívání).
– Mezi krátkodobé nežádoucí účinky patří silné bolesti hlavy, nezřetelná mluva, závrať a nevolnost, krvácení z nosu, neschopnost koordinovaného pohybu, nepřátelství, apatie, narušená soudnost, bezvědomí, těžké bolesti hlavy, vyrážky kolem nosu a úst, zrychlený nebo nepravidelný tep, nedostatečné okysličení mozku (riziko zástavy dechu).
– Dlouhodobé nežádoucí účinky jsou úbytek svalové hmoty, svalová slabost, neschopnost koordinace pohybů (časté úrazy). Častá je ztráta čichu, nebo i sluchu. Nápadná je dezorientovanost, podrážděnost, popudlivost, celkový neklid, agresivita, záměrné sebepoškozování, neschopnost zapamatovat si nebo vybavit si informace. Většinou je dlouhodobý uživatel natolik poškozen, že není dostatečně schopen vnímat své okolí, chápat souvislosti, jeho kognitivní funkce jsou otupeny. Chronické užívání těkavých látek je spojováno s řadou závažných, život ohrožujících zdravotních problémů, které popisujeme v oddíle o rizicích. Jedná se zejména o vážné, často nevratné poškození srdce, jater, ledvin, plic, mozku, kostní dřeně.
Způsob užívání: K inhalaci dochází za nejrůznějších okolností (například čichání límce, napuštěného ředidlem, během chůze frekventovanou ulicí), někdy s dodržením určitého rituálu, individuálně nebo ve skupinách. Uživatelé inhalují chemické výpary přímo z otevřených nádob, vdechují je z hadrů nasáklých chemikáliemi (k namočenému límci nebo rukávu lze čichat průběžně), někteří si tyto látky vstřikují přímo do úst či nosu (zvyšuje se riziko otravy), rozšířená je také praxe čichání pod plastikovou či papírovou taškou (zvyšuje riziko udušení).
Hlavní rizika: Těkavé látky přerušují přísun kyslíku do těla a nutí srdce bít rychleji a nepravidelně. „Čichači“ tak riskují syndrom náhlého úmrtí (například na selhání srdce či udušení nedostatkem kyslíku) jak při prvním, tak při jakémkoliv dalším užití. Předávkování těkavými látkami je velmi snadné, rychle dochází k bezvědomí až komatu (riziko srdeční zástavy, zástavy dechu, udušení zvratky). Jedovaté chemikálie postupně ničí plíce a imunitní systém (typické je poškození kostní dřeně). Často dochází k poleptání dýchacích cest (mírnějšími projevy jsou chronické záněty průdušek) a k toxickému poškození jater a ledvin. V psychické oblasti po dlouhodobém užívání dochází k trvalému poklesu inteligence, poruchám paměti, okleštění vyšších citů, změnám osobnosti.
Intoxikovaný: Intoxikace nastupuje bezprostředně po užití, látky se při vdechování velmi rychle vstřebávají v plicních sklípcích (rychlost je srovnatelná s intravenózní aplikací). Všechny látky této skupiny velmi snadno pronikají biologickými membránami, takže se na místo účinku dostanou v krátké době. V první fázi se intoxikace podobá opilosti (nezřetelná mluva, chová se, jako kdyby měl závrať, není schopen koordinovaného pohybu, má halucinace, bludy může být agresivní), euforická fáze je ale mnohem kratší, než u alkoholu. Potom přichází únava, ospalost a spánek, „čichač“ si stěžuje na bolesti hlavy, nevolnost. Nápadné je silné překrvení spojivek. Uživatelé charakteristicky sladce páchnou, zvláště dech je cítit po organickém rozpouštědle, v okolí úst a nosu se často objevuje vyrážka. Objevují se svalové záškuby, křeče a poruchy hybnosti. Účinek odeznívá ve většině případů rychle, řádově v minutách. Stav po odeznění intoxikace je podobný kocovině po alkoholu.
1.pomoc: zajistit dostatek čerstvého vzduchu, kontrolovat životní funkce, přivolat lékaře.
Odvykací stav: Po vysazení drogy se neobjevují fyzické abstinenční příznaky, ale uživatel pociťuje fyzickou nepohodu a silné bažení (craving), které vede k opakovanému užití. Na těkavých látkách se rychle rozvíjí psychická závislost, někteří uživatelé inhalují prakticky denně. Pokud dojde k úplnému vysazení prchavé látky a pacient abstinuje nebo přechází na jinou drogu, je třeba počítat s tím, že už došlo k organickému poškození mozku.
Detekovatelnost: Po vstřebání v plicích se těkavé látky rychle koncentrují v mozku, játrech, ledvinách a nadledvinkách. Hladiny těkavých látek rychle klesají a vylučují se převážně plícemi (biologický poločas od 12 do 20 minut). Do 60 minut se výrazně sníží koncentrace v nadledvinkách a ostatních tkáních. Při podezření na inhalaci toluenu lze poslat vzorek moči na toxikologické vyšetření (například při inhalování toluenu se zvyšuje hladina kyseliny hippurové). Při dlouhodobém užívání těkavých látek vykazují jaterní testy zvýšené aminotransferáty, bilirubin, GMT.
Zajímavosti:
Cigaretový kouř obsahuje malé, ale významné množství acetonu, acetylenu a toluenu.
Zpracováno dle Drogy a drogové závislosti, Kalina, K. a kol., Úřad vlády České republiky, 2003.
Hampl K.: Prognóza dětí a mladistvých zneužívajících rozpustidla. Protialk. Obzor, 24, 1989, 3, str. 135-141
Hampl K.: Parenterální aplikace drog: startovací drogy, motivace k abstinenci, terapeutický přístup a výsledky. Protialk. Obzor, 26, 1991, 2, str. 101-108
Hampl K.: Čichání prchavých látek v evropských zemích. Protialk. Obzor, 29, 1994, 3, str. 131-133
Kalina K.: Drogy v ordinaci praktického lékaře. FILIA, Praha, 1996
Sbírka zákonů ČR: Zákon 167/1998 o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů
Šejvl J.: Těkavé látky ‐ Úvod (výukový text). Centrum adiktologie
